Vyznání víry In-Life

Jediným základem naší víry je Bible, neomylně napsané Boží slovo, 66 knih Starého a Nového zákona. Věříme, že bylo jedinečně, doslovně a plně inspirováno Duchem svatým a že bylo v původních rukopisech zapsáno bezchybně. Je to nejvyšší a konečná autorita ve všech záležitostech, o kterých hovoří.

Přijímáme ty oblasti křesťanského učení, v nichž historicky existuje všeobecná shoda mezi všemi opravdovými křesťany. Zároveň respektujeme svobodu přesvědčení v jiných  oblastech křesťanského vyznání, a to za předpokladu, že každá interpretace je založena na Bibli samotné, a že se žádná taková interpretace nestane překážkou ve službě, k níž nás Bůh povolává.

Stvrzujeme naši víru v základních biblických učeních následovně:

  1. Existuje jediný pravý Bůh, věčně trvající ve třech osobách – Otec, Syn a Duch svatý – každá z nich vlastní stejným způsobem všechny znaky božství i charakteristiky osobnosti. Dt 6,4; Mt 28,18; J 1,1-3; 1,18; Sk 5,3-4.
  2. Ježíš Kristus je Bůh, živé Slovo, který se stal tělem zázračným početím z Ducha svatého a skrze narození z panny. Je proto dokonalým Božstvím a pravou lidskostí sjednocenými navždy v jedné osobě. J 1,1.14; Mt ,18-25; L 1,30-37; Ko 2,9; F 2,6-11.
  3. Žil bezhříšným životem a dobrovolně odčinil hříchy lidí tím, že zemřel na kříži místo nich. Tak uspokojil Boží spravedlnost a dokonal spasení pro všechny, kdo v něho jediného uvěří. 1J 3,5; 1P 3,18; J 10,17-18; 2K 5,21; 1J 4,10; Ř 3,24-26.
  4. Vstal z mrtvých ve stejném těle, v němž žil a zemřel, avšak oslaveném. 1K 15,4.14.20; L 24,36-43; J 20,24-29.
  5. V těle vstoupil na nebesa a usedl po pravici Boha Otce, kde se jako jediný prostředník mezi Bohem a člověkem neustále přimlouvá za své vlastní. Sk 1,9-11; Ef 1,20; 1Tm 2,5; Žd 7,24-25; 1J 2,1-2.
  6. Člověk byl původně stvořen k obrazu Božímu. Zhřešil tím, že Boha neuposlechl a tak se svému stvořiteli odcizil. Tento historický pád ve svém důsledku uvrhl celé lidstvo pod Boží odsouzení. Gn 1,26-27; 2,15-17; Ř 5,12-21; 1K 15,21-22.
  7. Lidská přirozenost je zkažená, a člověk je tak zcela neschopen líbit se Bohu. Každý člověk potřebuje uzdravení a obnovení Duchem svatým. Ř 3,9-20; Ef 2,1-7; Mk 7,20-23; J 3,1-21; Tt 3,5-7.
  8. Spasení člověka je celé dílem Boží milosti, která je zadarmo. Spasení není celkově ani částečně dílem lidských skutků nebo dobroty či náboženského obřadu. Bůh přičítá svou spravedlnost těm, kteří pro své spasení položili svou víru jedině v Krista, a tím jsou v Božích očích ospravedlněni. Ef 2,8-10; Ř 3,21-26; 9,30-33; Ga 3,11-14; 22-24.
  9. Všichni, kdo jsou znovu narozeni z Ducha svatého, mohou mít jistotu svého spasení, a to od okamžiku, kdy uvěřili v Ježíše Krista jako svého Spasitele. Tato jistota není založena na žádné lidské zásluze, ale je způsobena svědectvím Ducha svatého, který potvrzuje ve věřícím svědectví, jež dal Bůh ve svém Slově. 1Te 1,5; J 1,12-13; 1J 5,9-13; Ř 8,14-17.
  10. Duch svatý přišel na svět, aby zjevil a oslavil Ježíše Krista a aby využil spasitelské Kristovo dílo pro člověka. Přesvědčuje a přivádí hříšníky ke Kristu, dává jim nový život, neustále v nich přebývá od chvíle duchovního narození a pečetí je až do dne vykoupení. Jeho plnost, moc a vedení si věřící ve svém životě přisvojují vírou. J 16,7-15; Tt 3,5; Ef 1, 13-14; 4,30; 1K 6,19; Ga 3,2-3; Ř 8,2-4.
  11. Každý věřící je povolán žít z moci v něm přebývajícího Ducha svatého tak, že nebude naplňovat žádosti těla, ale ponese ovoce ke slávě Boží. Ga 5,16-25; Ef 5,18.
  12. Ježíš Kristus je hlavou církve, svého těla, jež sestává ze všech lidí živých i mrtvých, kteří se k němu připojili skrze spasitelnou víru. Ko 1,18; Ef 1,22-23; 5,23.32; 1Te 4,13-18.
  13. Bůh napomíná svůj lid, aby se pravidelně shromažďoval k bohoslužbám, k účasti na svátostech, ke vzdělávání v Písmu a ke vzájemnému povzbuzení. Žd 10,23-25; Sk 2,42; 20,7; 1K 12,20-28; 16,1-2; Ef 4,11-16; 1Tm 4,13; 2Tm 3,16-4,2.
  14. Fyzickou smrtí věřící okamžitě vstupuje do věčného, vědomého společenství s Pánem a očekává vzkříšení svého těla k věčné slávě a požehnání. 2K 5,8; F 1,23-24; L 23,39-43; 1K 15,12.58; 1Te 4,13-18; 1J 3,2; F 3,20-21.
  15. Fyzickou smrtí nevěřící okamžitě vstupuje do věčného vědomého oddělení od Pána a očekává vzkříšení svého těla k věčnému soudu a odsouzení. L 16,19-31; J 5,23-29; Zj 20,10-15; Mt 13,40-43.
  16. Ježíš Kristus znovu přijde na zem – osobně, viditelně a tělesně – naplnit historii a věčný plán Boží. Sk 1,9-11; 3,19-21; Mt 24,44; Zj 19,1-22.21.
  17. Pán Ježíš Kristus přikázal všem věřícím hlásat evangelium po celém světě a učit lidi všech národů. Naplnění tohoto „velkého pooslání“ vyžaduje, aby byly všecky světské i osobní ambice podřízeny naprostému oddání se „tomu, který nás miluje a sám sebe za nás vydal“. Mt 28,18-20; Mk 16,15-16; L 24,46-49; Sk 1,7-8; Ř 12,1-2; Ga 2,19-20; F 3,7-21.