Životní příběhy
Našel jsem radost
Jmenuji se Lukáš a můj příběh je o hledání a nalezení radosti. Stalo se to na vysoké škole v Brně, kde jsem studoval strojní inženýrství. Jelikož škola byla vzdálená 80 km od mého bydliště, tak jsem měl jedinečnou příležitost bydlet na kolejích a učit se žít samostatně bez dohledu rodičů. Ať už to byla odpovědnost za úklid, co budu jíst, nebo hledání opravdových přátel, se kterými bych mohl trávit volný čas a v čemkoliv se na ně spolehnout. Zároveň jsem ale sám takovým přítelem neuměl být. Hledal jsem na lidech jen negativní věci a cokoliv, co bych jim mohl vytknout. Protože jsem introvert, není pro mě navazování vztahů vůbec jednoduché.
Taky jsem začal dělat věci, na které jsem nebyl nijak hrdý. Nespavost a stres ze studia jsem zapíjel alkoholem a mým vztahům se také říct hluboké přátelství nedalo. Ve druhém ročníku se ale stalo něco, co jsem vůbec nečekal, že by mě na vysoké mohlo potkat.
Jednou večer jsem se vracel na koleje a na chodbě slyšel hrát kytaru. Mám rád hudbu, a proto jsem se šel podívat, co se tam děje. Zrovna skončila hodina konverzace angličtiny. Přišlo mi jako dobrý nápad přidat se, a proto jsem se za dva týdny další hodiny zúčastnil. Zjistil jsem, že Andrejka a Soňka, které konverzace organizují, jsou z In-Life a jsou moc fajn. Dalo se s nimi povídat, záleželo jim na druhých a radovaly se ze života. Takový život v radosti mě lákal a zajímalo mě, jak je možné takového života dosáhnout.
Postupem času jsem zjistil, že jsou křesťanky a věří v Ježíše. Jako technicky uvažujícího strojaře šlo náboženství a věci kolem něj do té doby mimo mě. Ale zároveň jsem byl zvědavý, čemu vlastně věří a co je zdrojem jejich radosti.
Přečetl jsem si tedy nějaká fakta o Bibli a jednu část Nového zákona – Janovo evangelium, ve kterém je zaznamenán Ježíšův život. Poté už mi jeho příběh v něm tak nelogický a nereálný nepřipadal. Uvědomil jsem si, že se týká i mě. Ježíš totiž zemřel za hříchy každého člověka, abychom kvůli nim nebyli od Boha odděleni.
To, co Ježíš zasliboval, navíc byly taky docela lákavé věci. Smysluplný život, který bude dělat mně i ostatním radost, věčnost s ním po smrti – no, kdo by to nechtěl? Rozhodl jsem se tedy uvěřit v něj a modlitbou přijmout Pána Ježíše do svého života. Byl jsem zvědavý, co se stane.
Z počátku jsem až tak velkou změnu nepocítil, ale Ježíš vstoupil do mého života a začal jej proměňovat k lepšímu. Začal jsem chodit mezi křesťany do In-Life a později do Plusky, číst si v Bibli a víc se radovat ze života. Moje závislost se začala postupně vytrácet a naopak budování zdravých vztahů s lidmi je s Ježíšem daleko jednodušší. V těžkých chvílích mi pomáhá připomínat si slova z Přísloví 3,5-6: „Celým svým srdcem důvěřuj Hospodinu, nespoléhej se na vlastní rozumnost.” Bůh také zaslibuje, že má všechny naše starosti pod kontrolou, tak proč mu je nepřenechat, když chce pro nás to nejlepší?
Našel jsem smysl života a radost v Bohu. Často si připomínám, že mám v něm přítele, který mě neopustí a nezradí, ať se bude dít cokoliv. Není to skvělá zpráva?