Životní příběhy
Vztahy nedokázaly naplnit moji prázdnotu
Nikam jsem nezapadala. Ani na základní škole, ani na střední. Neuměla jsem vytvářet vztahy se spolužáky a nedařilo se mi ani najít s nimi nějaké společné zájmy. Zdálo se mi, že nikdo nemá zájem se se mnou bavit, tak jsem zájem ztratila i já. Pro mne bylo důležité, aby mne přijímali. Připadalo mi, že pak budu mít naplněný život a nebudu pociťovat prázdnotu.
Na vysokou školu jsem se rozhodla jít do města, kam nešel žádný spolužák, abych mohla začít znovu a lépe se začlenila do kolektivu. Věřila jsem, že to dokážu a že do nového kolektivu zapadnu. Začala jsem studovat v Hradci Králové pedagogickou fakultu. Bavily mne jazyky, proto angličtinu a němčinu.
Zdálo se, že spolužáci i holky na koleji se o mne zajímají. S pár jsem se zvládla spřátelit a s pár dalšími aspoň vycházet. Přesto jsem stále neviděla smysl svého života.
Na letní prázdniny mezi druhým a třetím ročníkem jsem dostala pozvánku na English Camp, který pořádalo křesťanské společenství In-Life. Předpokládala jsem, že procvičím angličtinu s rodilými mluvčími a že tam bude zábava.
Zažila jsem ale mnohem víc. Všichni mě přijali mezi sebe. Poprvé jsem slyšela i o Bohu, když mi pár lidí vyprávělo svůj životní příběh, jak poznali Boha.
Před snídaní jsem se ze zvědavosti účastnila setkání, kterému křesťané říkali „čas s Bohem“. Modlili a zpívali písně Bohu a o Bohu. Ty se mi líbily nejvíc. Po návratu domů jsem si některé začala pouštět na Youtube. Přemýšlela jsem nad jejich texty, které byly o tom, jak Pán Bůh má moc nade vším a že se vždy najde hodně důvodů mu děkovat.
Po prázdninách, v září jsem dostala nabídku, jestli bych chtěla vědět víc o křesťanství. Šlo o 4 setkání, na kterých bychom četli Bibli. Nabídku jsem přijala a hned na prvním setkání jsme četli texty o tom, že jako lidé jsme hříšní (děláme špatné věci) a oddělení od Boha, ale že Ježíš za naše hříchy zemřel na kříži, a tak jsou nám odpuštěny a že skrz přijetí Pána Ježíše do našeho srdce můžeme mít vztah s Bohem.
A přede mnou stála výzva, jestli chci tuto Ježíšovu oběť přijmout, jestli je to oběť i za moje hříchy.
To, co jsem na tomto setkání slyšela, pro mě bylo důležité, především tedy informace o Boží lásce ke mně, že mě má rád i přes moje chyby nebo negativní vlastnosti. Oběť a lásku Pána Ježíše jsem tehdy přijala právě proto, že Boží láska pro mě byla důležitá a chtěla jsem ji zakoušet. Došlo mi, že ne moje vztahy, ale On může dát mému životu naplnění a smysl.
Nemusím tedy vidět smysl života v tom, jak působím na druhé. Ale můžu druhé víc milovat, protože Pán Bůh miluje mě. Učí mě zajímat se o druhé, což jsem předtím nedělala. Také jsem vděčná za společenství křesťanů v Plusce, protože vztahy s těmito lidmi jsou hluboké a osobní.
Lenka Kašparová