Často kladené otázky

Víra v Boha je velmi důležitá věc a má dopad na náš celkový postoj k životu i jeho každodenní praxi. Není-li Bůh, všechno je dovoleno. Je-li Bůh, všechno dává smysl. To, čemu věříme, určuje míru naší vděčnosti či zahořklosti, míru spokojenosti či destruktivního hněvu. Bůh, kterého jako křesťané ztotožňujeme s Ježíšem, je vztahová bytost. Díky vztahu s Bohem a jeho odpuštění jsme zakusili nový smysl života a novou kvalitu mezilidských vztahů.

Otázka existence Boha jako vztahové bytosti je určující otázka pro naši identitu i kvalitu života. Blízkost s Bohem přináší novou dimenzi a radost do života. Víra v Boha může dát odpovědi na otázky smyslu života, existence zla a dobra, může dát také rozlišení, co je pravda o Bohu, člověku i světě kolem nás.

Ježíš z Nazareta jako historická postava žil na počátku prvního století a zemřel násilnou smrtí kolem roku 30 našeho letopočtu. Víme o jeho životě a ukřižování i z nekřesťanských či přímo křesťanům nepřátelských zdrojů.

Proč by měl být zároveň tento člověk Bohem? Ježíš se sám ztotožňuje s Bohem a používá formulace, které jasně deklarují jeho identitu jako rovnocennou Bohu. Víme o nadpřirozené moci, která byla dosvědčena i jeho nepřáteli. Prvotní křesťané byli zcela přesvědčeni o Ježíšově nadpřirozeném vzkříšení z mrtvých po jeho ukřižování. Samotné vzkříšení je počátkem křesťanství a počátkem poselství evangelia. Na jeho základě se evangelium o odpuštění v Kristu začalo šířit. Prvotní křesťané umírali pro tuto zprávu: „Ježíš žije, nabízí odpuštění a blízkost každému, kdo ho přijme. Zemřel za naše sobecké jednání a dosvědčil to tím, že vstal z mrtvých. My jsme toho očití svědkové.“

Tedy Ježíš a prvotní křesťané měli buď pravdu, anebo museli být velcí lháři či naprostí blázni. Blázni, kteří umírali pro lež a falešné poselství. Vzhledem k morálnímu poselství a změně životů mnohých, jak v historii, tak v současnosti, nevěříme, že toto poselství je lež. Vzhledem k osobní zkušenosti se vzkříšeným Ježíšem, blízkým Bohem, zůstává z našeho pohledu jediná varianta: „Ježíš je vzkříšený Bůh, vládce nad životem i nad smrtí.“

Viz také Josh McDowell: Více než tesař, 2019 Nový život (revidované vydání).

Společenství Pluska vzniklo z křesťanského univerzitního prostředí. Zejména v univerzitních městech se vytvořila početná skupina mladých lidí, kteří měli hluboké, blízké vztahy a chtěli být Bohu k dispozici nejen v univerzitním prostředí. Zároveň tito absolventi chtěli oslovit své okolí poselstvím evangelia i praktickou službou. Přirozeným vyústěním bylo založit komunitu, kde se tyto touhy budou realizovat.

Ve způsobu uctívání Pána Boha a ve službě druhým se chceme zaměřit na to, co je podstatné, nikoli druhotné. Nechceme vytvářet lidem překážky tradicemi. Chceme vytvářet vztahově orientované společenství, kde lidé reagují na výzvy současné společnosti. Zároveň máme úctu k dalším křesťanským skupinám a církvím, spolupracujeme s nimi a vzájemně se učíme. Jsme ale přesvědčeni, že pro pestrost v současném křesťanství je důležité, aby vznikala nová společenství, a to i v rámci stávajících církví. Tato společenství mohou přinést evangelium milosti současným způsobem. Jako společenství věřících jsme duchovně součástí i jedné celosvětové církve a naplňujeme atributy, které má křesťanské společenství mít. Právní rámec České republiky umožňuje takovou činnost i v rámci občanských spolků a sdružení, za což jsme vděčni.

Víra je osobní záležitostí, ale vždy se projevuje ve vztahu k druhým lidem a ke světu kolem nás. Křesťanská víra není systém, ale vztah s Bohem. Bůh je vztahová bytost, a proto je osobní ke každému z nás. Tento osobní vztah má pak dopad i do dalších vztahů. V komunitě druhých lidí jako křesťan mohu čerpat i dávat, učím se odpouštět, diskutovat, přijímat i vést. Mohu se podílet na něčem, co mne samotného přesahuje a sám bych to nebyl schopen uskutečnit. Výstižná je ilustrace s ohněm a polínky dřeva. Když se jedno polínko z ohně odkutálí, na oheň to až takový dopad nemá. Samotné polínko ovšem rychleji chladne, pak jen doutná, až nakonec úplně vyhasne.

Naše finanční zdroje pochází z darů jednotlivců, nadací či dalších křesťanských skupin, které jsou přesvědčeny o smysluplnosti toho, co děláme. Naprostá většina našich dárců má osobní zkušenost s naší činností. To znamená, že se buď osobně podíleli na společných aktivitách, nebo zakusili minimálně pozitivní dopad naší činnosti. Na naše aktivity nečerpáme zdroje ze státních programů ani jsme nepřijali žádné prostředky z programů EU. Nečerpáme tedy finance z prostředků, které se kumulují z daní všech občanů včetně těch, kteří nemají ke křesťanství pozitivní vztah. Přijímáme zdroje od partnerů a jednotlivců, kteří za námi plně stojí, a my se můžeme spolehnout na jejich dlouhodobé partnerství.

Každý člověk je stvořen k Božímu obrazu a každý křesťan je povolán k proměně svého charakteru bez ohledu na pohlaví. Každý člověk má také specifické dary, kterými obohacuje druhé i celou společnost.

Cílem vedoucích společenství je vytvořit podmínky k tomuto růstu a obohacení. Podporujeme proto aktivní zapojení žen do všech aktivit společenství – duchovních, vztahových, praktických i organizačních. Zároveň chceme rozvíjet to, co vede k vzájemné úctě, jednotě, co posiluje zodpovědnou roli každého z nás. Toužíme po růstu a uplatnění darů každého a nerozlišujeme, zda je muž či žena. Naším cílem je vzájemná úcta, schopnost naslouchat a ocenit druhého člověka.

A právě tento postoj zaměřený na to, co formuje a posiluje, co rozvíjí druhého člověka, chceme formovat i v rámci komunity. Jsme přesvědčeni, že takový postoj vede k hlubokým a obohacujícím vztahům.

Pro každého člověka, který se stal křesťanem, tedy uvěřil v Boha a přijal do svého života odpuštění skrze Krista, nastal bod velkého zlomu. Setkal se s tím nejlepším přítelem, kterého v životě, ale i po smrti má. Díky Ježíši Kristu jsme poznali novou plnost v mnoha ohledech, plnost odpuštění, plnost lidství a také novou ostrost svědomí. Život jednoduše začal dávat mnohem hlubší smysl, a to přineslo novou kvalitu v mezilidských vztazích, novou odvahu odpustit, novou sílu aktivně vykročit. A stejnou zkušenost bychom přáli každému, tedy zkušenost přátelství s Bohem.

Z tohoto důvodu nabízíme komukoli, kdo má zájem, setkání nad Biblí či možnost popovídat o životě. Našim cílem je pomoci lidem osobně zakusit Boha, a tím nastartovat duchovní rozměr života. Jsme přesvědčeni, že bez tohoto rozměru zůstává v každém z nás prázdné místo a život není zcela naplněný.

Každý člověk je srdečně vítán na našich pravidelných setkáních se zamyšlením z Bible, sportovních aktivitách či letních pobytech s angličtinou. Hledajícím a otevřeným lidem chceme být povzbuzením v osobním životě i otázkách víry. Přátelství vzniká bez ohledu na vyznání. Věříme, že každý člověk byl stvořen k Božímu obrazu, a proto si zaslouží úctu, respekt a pochopení. Každého, kdo chce přemýšlet o životě a o víře, moc rádi poznáme.

Věříme, že smyslem života křesťana je oslavit Boha a stále se radovat v Něm. Součástí této oslavy je i proměna našeho charakteru a umírání jeho špatným stránkám, například naší přirozené sebestřednosti. Oslavit Boha znamená trávit s Ním čas a objevovat Jeho záměry pro náš život. Čím více jsme ve společenství s živým Bohem, tím více jsme mu podobní a žijeme v souladu s tím, co pro nás připravil. Tím také roste naše spokojenost a radost. To se přirozeně projeví v našich postojích a vztazích s druhými lidmi.

Jednoduše by se dalo říci: „ Smyslem života je užívat si vztah s Bohem, vztahy s druhými lidmi a následovat Boží záměry a vedení.“ To může znít až trochu hedonisticky. Pokud je ale Bůh v našem srdci na správném místě, pak je vše ostatní v našem životě na správném místě.

Život s Bohem je to největší dobrodružství, jaké v tomto životě můžeme zažít. Bůh je milující bytost, která stojí za stvořením tohoto světa a má s ním dobrý záměr. Bůh nám v Ježíši odpustil naši neznalost a sobectví a chce nás znovu přivést do společenství s Ním, a tím v nás odkrýt podstatu lidství. Bůh chce, abychom ho poznali a byli osvobozeni od našich zlozvyků, zranění a nejistot. V této nové svobodě můžeme objevovat záměr, který pro nás Bůh má, těšit se ze vztahu s Ním i s druhými lidmi a zároveň věnovat čas a energii těm, kteří potřebují zakusit stejnou svobodu. A to dává velký smysl. Jediné, co nás může mrzet, je, že jsme toto dobrodružství života neobjevili dříve.

„Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v Něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.“ Janovo evangelium

Stručné shrnutí evangelia můžete také nalézt na: Jak poznat Boha osobně